Tento blog je sbírka hlodů našeho pana docenta, posbíraných na zkouškách a akcích univerzitního sboru Ateneo. Napřed jsme se jim jenom smáli, ale pak jsme si řekli, že je škoda je nezapsat. Pan docent má opravdu velkou fantazii a zajímavé je, že většinou i pochopíme, co tím myslel. :D

Docentovy džouky založeny: listopad 2014
Blog založen: 20.2.2017

19.5.2015 jsem zjistila, že jsem nevědomky navázala na tradici psaní docentových hlášek, který jsou na Ateneáckým webu (přístupné bohužel jen pro členy) od roku 2008 a jejich dopisování končí na konci roku 2012. To znamená, že jsem začala právě v čas! =)
Dopisovány budou i džouky, co nemusí být nutně z úst docentových. =)

Náš tým:
Ivunec, Jóža, Hanka, Míša, (Romí, Wendy)

Přesunuto z Ivunec Blog

úterý 25. dubna 2017

19.4.2017

Hanka
  • Hanka: Pane docente, mohli bychom tu dobu zkrátit? Pak zní víc bojovně.
    Doc.: Já bych se držel zápisu. V tom filmu mají na udělání dojmu zvuk i obraz, oni si to mohou dovolit zkrátit.
    Hanka: No právě! My musíme ve zvuku vyjádřit to odhodlání...
    Doc.: Dobrá. Po letech v ženském sboru už vím, že nemůžu proti ženám vyhrát. Vzdávám se. (Do You Hear The People Sing)

18.4.2017

Ivunec, Hanka
  • Kuba: My ani nevíme, že se to jmenuje Somewhere. My máme uřízlej nadpis.
    Doc.: Tak pokud máte uřízlej jenom nadpis, tak je to dobrý.
    Terka: Kdyby měl uřízlý něco jinýho, tak je soprán.
    Já: Spíš alt, když je bas.
  • Vy jste někteří jak plakát, takoví bez výrazu. (Somewhere)
  • Žádný troubení na lesy! (poslední tón Proč bychom se netěšili)

zkouška choreografie:
  • Víťa: Máme jít na těžkou nebo lehkou dobu?
    Kuči: Když já ale nevím, která doba je lehká a která je težká...
    Doc.: Nenuťte ji přemýšlet! 

středa 12. dubna 2017

Džouky od jinud - Malý slovník sborového umění

Pokud se chcete zasmát a na vlastní oči se přesvědčit o tom, že je to všude stejné, čtěte!
http://www.opernisborsd.cz/info/maly-slovnik-sboroveho-umeni/

A to není vše...tady je BONUS pro lidi se silnějším žaludkem! =D
http://www.opernisborsd.cz/perly/

11.4.2017

Ivunec
Smetanova Proč bychom se netěšili je pravděpodobně na džouky jak dělaná...
  • Nezpívejte tam KO-NEC-RA-DO-STI, to je jak RO-BO-TE-E-MI-LE.
  • To není OOOOUVEJ! To je jak kdyby vás tam trápili!
    Dominik: No vždyť je to ouvej.
  • To není KO-NEC-RA-DO-STI, to je takový HUUU? HUUU? HUUU? To má být jedna dlouhá nota žádný houkání, nezpíváme to pro železničáře!
  • Tady nepotřebuju kilometrovou korunu.

středa 29. března 2017

Sbírka docentových rozplývání se nad konci písniček

  • 3.12.2014
    Přátelé, já v tom závěru chci trošku čarovat, dopřejte mně to. (White Christmas)
  • 18.3.2015
    To musíte procítěně! Slzička musí ukápnout. (na alty, Tears in Heaven)
  • 13.10.2015
    Končí western, hrdinu zabili. (poslední takt, My Old Kentucky Home)
  • 17.10.2015
    To končí jak americký film. Slunce zapadá, hrdina odjíždí, přežil. (White christmas)
  • 20.10.2015
    Musíte zjihnout! Aby tam byl ten filmový závěr. Slza bude kanout. (poslední 3 takty, My Old Kentucky Home)
  • 1.3.2016
    Teď jako když vybuchne BOMBA, ale HEZKÁ. (Dostojno jest)
  • 1.11.2016
    Filmový závěr, zapadající slunce, jdeme vstříc novým zítřkům. (takt 78, De Virgin Mary)
  • 15.3.2017
    Končí americký film, sluníčko zapadá, hrdina kráčí vstříc novým zítřkům. (Somewhere)
  • 23.3.2017
    Namalujte si nad tu poslední notu úsměv, aby byl ten poslední akord prozářený sluncem. Ono to funguje, já nejsem blázen... (Somewhere)
  • 28.3.2017
    Les se vyprazdňuje, chasa odchází, přichází Mařenka s Jeníčkem. (Proč bychom se netěšili)

28.3.2017

Ivunec
  • Jakmile skončí ty kvinty lesních rohů, následuje sexta, a pak vy. (nástup na "ouvej", Proč bychom se netěšili)
  • Doc.: Pánové, když má nota prázdnou hlavičku, tak je na dvě.
    Hanka S.: To umí i moje děti.
    Jóža: Ty máš děti?
    Hanka S.: Já mám postižené děti. (teď úplně nevím, co to vypovídá o našich basech...=D, Proč bychom se netěšili)
  • "Žena doma" může být? (pan Doc. určuje, odkud máme zpívat, Proč bychom se netěšili)
  • Od"Hrnou". (máme začít od "Hrnou se starosi", třeba se brzy odhrnou, tak... Proč bychom se netěšili?)
  • Les se vyprazdňuje, chasa odchází, přichází Mařenka s Jeníčkem. (ze sbírky docentových rozplývání se nad konci písniček, Proč bychom se netěšili)

čtvrtek 23. března 2017

22.3.2017

Ivunec
  • Namalujte si nad tu poslední notu úsměv, aby byl ten poslední akord prozářený sluncem. Ono to funguje, já nejsem blázen... (Somewhere)
  • Poslední akord v Somewhere: svítíčko - sluníčko
  • Tam už jsou dlouhý noty, tam už nesténáte. (na Dana, jedinýho přítomnýho chlapa, Proč bychom se netěšili)

21.3.2017

Ivunec
  • Vy se na mě nekoukejte jak Donutil v Pelíškách. (na S2, Hello)
  • Nemůžete si tam dělat pomlky kde chcete, ten Smetana si to nezaslouží, on už se nemůže bránit. (Proč bychom se netěšili)
  • Já miluju Opavu, Slezsko i Moravu, ale nemůžu tam slyšet "užíva, užíva". (Proč bychom se netěšili)
  • Nepotřebuju dneska žádnou zvukovou koupel. (Proč bychom se netěšili)

čtvrtek 16. března 2017

15.3.2017

Ivunec
Učení se sboru Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty:
  • Nesmíte u toho houkat jak šakali v lese. 
  • To jsou stacata, vy to zpíváte tádádá, jak když jdou stréci z hospody.
  • Dominik předbíhá: Ouvej!
    Doc.: Počkejte, to je jak když vás zastřelí šípem!
  • Doc.: To je jak když si jdete koupit kilo masa nebo kilo peří. Co je lehčí?
    Dominik: Kilo peří, protože spatne pomaleji. A vyjde to levněji.
    Doc.: To je zas Dominik.
  • Chlapci, mohli byste se občas podívat do not. (na basy)
  • Končí americký film, sluníčko zapadá, hrdina kráčí vstříc novým zítřkům. (závěr Somewhere)

pondělí 13. března 2017

9.-13.3.2017 Francie

Ivunec
9.9.2017
  • Kuba: Jožka je náš vlasový vedoucí.
11.3.2017
  • Dan: Pod to pískání mně to přijde jako bahno. (Smile)
  • Dan: Mně to přijde ještě pořád takové mazlavé. Dodržujte tam tu osminovou pauzu. (Smile)
  • Pan docent nám při dnešním koncertu u písničky Hallelujah dokonale předvedl, jak se dá "koupat ve zvuku".
 12.3.2017
  •  Jedna paní, kterou jsme při koncertě rozbrečeli, rozbrečela svým brečením i Haničku.
    Doc: Já se tomu nedivím, já mám taky někdy co dělat, abych se nerozbrečel, jak to na mě působí...
  • Před odjezdem jsme se hromadně rozloučili s naší expředsedkyní Míšou, která tady s námi byla na svém posledním výjezdu.