15.5.2015 (Tanvald)

Jóža, Ivunec, Romí

• Jožka: Já si vezmu všecko, stejnak nic nemám.

• Jak už jsme si párkrát vyzkoušeli, výjezdy bývají často bohaté na umělecká sebevyjádření některých našich členů. Tanvald nebyl výjimkou. Po cestě tam jsme při rozezpívávání tematicky přetextovali první sloku písničky Daleká, šeroká. Pro zpestření jsme použili známý cimrmanovský absolutní rým.
  
  Daleká, klikatá
  Daleká, klikatá je cesta do Tanvaldu, cesta do Tanvaldu.
  Vzkázal mně sbormistr, že musím do Tanvaldu.
  
  Tato písnička se k cestě skvěle hodila. A ještě lépe její přetextovaná verze. Cesta byla opravdu daleká a dlouhá, místo slibovaných 4 a půl hodiny jsme ji jeli 6 a málem nestihli vlastní koncert.
  Klikatá byla taky a vůbec ne šeroká, protože jsme si to s autobusem štrádovali po těch nejužších polňačkách, co řidič mohl najít. Na těch by si vyhnuly akorát tak 2 pomalu jedoucí kola. Minimálně 2x jsme hleděli vstříc Jizeře, která tekla pod svahem začínajícím metr od našich levých kol. Nemluvě o větvích stromů, které kdyby byly ovocných stromů, zajišťovaly by skvělý zdroj potravy ucestovaným hudebníkům. Stačilo by jenom natáhnout ruku z okýnka. Ovšem štěstí nám nepřálo. Ovocné stromy to nebyly, a i kdyby byly, je květen. A ke všemu neměl ten klimatizovaný autobus otevírací okna.