Tento blog je sbírka hlodů našeho pana docenta, posbíraných na zkouškách a akcích univerzitního sboru Ateneo. Napřed jsme se jim jenom smáli, ale pak jsme si řekli, že je škoda je nezapsat. Pan docent má opravdu velkou fantazii a zajímavé je, že většinou i pochopíme, co tím myslel. :D

Docentovy džouky založeny: listopad 2014
Blog založen: 20.2.2017

19.5.2015 jsem zjistila, že jsem nevědomky navázala na tradici psaní docentových hlášek, který jsou na Ateneáckým webu (přístupné bohužel jen pro členy) od roku 2008 a jejich dopisování končí na konci roku 2012. To znamená, že jsem začala právě v čas! =)
Dopisovány budou i džouky, co nemusí být nutně z úst docentových. =)

Náš tým:
Ivunec, Jóža, Hanka, Míša, (Romí, Wendy)

Přesunuto z Ivunec Blog

středa 29. března 2017

Sbírka docentových rozplývání se nad konci písniček

  • 3.12.2014
    Přátelé, já v tom závěru chci trošku čarovat, dopřejte mně to. (White Christmas)
  • 18.3.2015
    To musíte procítěně! Slzička musí ukápnout. (na alty, Tears in Heaven)
  • 13.10.2015
    Končí western, hrdinu zabili. (poslední takt, My Old Kentucky Home)
  • 17.10.2015
    To končí jak americký film. Slunce zapadá, hrdina odjíždí, přežil. (White christmas)
  • 20.10.2015
    Musíte zjihnout! Aby tam byl ten filmový závěr. Slza bude kanout. (poslední 3 takty, My Old Kentucky Home)
  • 1.3.2016
    Teď jako když vybuchne BOMBA, ale HEZKÁ. (Dostojno jest)
  • 1.11.2016
    Filmový závěr, zapadající slunce, jdeme vstříc novým zítřkům. (takt 78, De Virgin Mary)
  • 15.3.2017
    Končí americký film, sluníčko zapadá, hrdina kráčí vstříc novým zítřkům. (Somewhere)
  • 23.3.2017
    Namalujte si nad tu poslední notu úsměv, aby byl ten poslední akord prozářený sluncem. Ono to funguje, já nejsem blázen... (Somewhere)
  • 28.3.2017
    Les se vyprazdňuje, chasa odchází, přichází Mařenka s Jeníčkem. (Proč bychom se netěšili)
Vystavil v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)